Ze šuplíku

Zmatku, hrůz a kvílení.

4. března 2013 v 20:43 | P.
Mé básnické střev opět promluvilo a na doporučení, že se mám zbavit ostychu a své věci veřejně publikovat, jsem se oddhodlala tento půlnoční výmysl umístit na své milované stránky (muhehe, a vzhledem k tomu, že osobně mě zná snad jen tak 0,1% čtenářů, tak se nemusím stydět).

Věnováno mým platonickým i neplatonickým nepochopitelným šíleným láskám.

Jak nesnesitelná je lehkost bytí,
když tancujem si městem zpití,
když před očima realita mizí
a město zdá se náhle cizí.
Když ulice jen prázdnotou zejí,
ty tancuješ tam s nějakou ludrou,
a k tomu vám píseň chmurnou
ptáci na dobrou noc pějí.
A hlava plná zmatku, hrůz a kvílení.
Proč namlouvat si dál, že nejsme šílení?

Městské kvítí

10. června 2012 v 21:24 | P.

To jsem zrovna četla On the road a rýmy vymýšlela po cestě domů ze školy... :] Jen nechápu proč všechny moje "básně", co začnou vypadat, že mají budoucnost, zkazím tím, že tam začnu motat výlevy svého nešťastného srdíčka. Ale mám ji ráda... :]

Nad námi svěží městské kvítí
pochmurně si do tmy svítí.
Nad námi svěží kvítky města,
kampak vede naše cesta?

Z písmen slova, ze slov věty

30. prosince 2011 v 16:31 | P.
Z písmen slova, ze slov věty
vytváří si vlastní světy,
světy plné lží a podvodů,
falešných vztahů a falešnějších rozchodů.
 
 

Reklama