Jak je to celý na draka.

24. února 2013 v 17:09 | P. |  Spisy u kávy
Po dlouhé době usedám k prázdné wordové stránce a píšu. Nebude to však nic veselého. Jak víte, před jistou dobou (tak plus mínus přesně před 65 lety) se odehrála událost, která se do dějin zapsala jako Vítězný únor. S tím teda naše republika vyhrála. Každopádně bez jakéhokoliv popudu touto událostí jsem se náhodou dostala k dokumentu Jak nás viděl svět - Sametová revoluce 1989 pohledem zahraničních televizních štábů a na základě tohoto kulturního a vědomostního obohacení jsem se rozhodla usednout k blikajícímu kurzoru a napsat něco málo o tom, jak jsou režimy před i po úplně na hovno.



Veškeré záběry ze Sametové revoluce mě dokážou vždycky rozbrečet úplně stejně jako konce mých oblíbených filmů. Jen si vemte kolik odvahy, kuráže, odhodlání a hlavně osobního přesvědčení v sobě museli studenti mít, aby něco takového vyburcovali. Aby se k nim potom přidal i zbytek republiky a společně dokázali bojovat za pravdu a lásku. Za svobodu a mír. Za toleranci a vzájemný respekt.
A teď se rozhlédněte se kolem sebe. Možná žiji na špatném místě, možná se jen na svět dívám moc černě, ale pointou zůstává, že těchto ctností, za které bojovala generace mých rodičů, si v dnešní době váží málo kdo. Nepovažuji sama sebe za nějak extrémně hodnou, obětavou ani odvážnou. Myslím, že žít v tom režimu, určitě bych nebyla jedna z těch úplně prvních demonstrantů. Tím neříkám, že bych demontraci nechtěla podpořit, ale znám se - měla bych strach.
O to víc si ale vážím těch, kteří jej neměli. A o to víc odsuzuji ty moje idiotské vrstevníky, kteří jsou ještě větší srabové a zbabělci než já, ale tyhle věci jsou jim úplně u prdele a vůbec se o ně nejzajímájí. Teda do doby, než se můžou falešným zájmem zviditelnit ve škole nebo se připojit k masovému šílenství v médiích. Abych ale své generaci nekřivdila - jsme mladí, blbí a šance, že z této pubertální nevyzrálosti a demence vyrosteme, je značně vysoká.

Nejhorší ale je, že tyto společenské zásady prosazované během Sametové revoluce se totálně vytratily i na místech, kde by měly zářit nejjasněji. Ano, mluvím o politice. O naší vládě, našich úžasných s Ruskem zpřízněných prezidentech (♥ a big hug pro Vencu a Miloška! MucQ!) Všichni jsou ukázkovým příkladem toho, že jsme z komunismu zdaleka ještě nevyrostli. Ale na vytvoření zdání demokratického pravicového státu ti nahoře pracují opravdu tvrdě. Myslím, že celá naše republika, zrozená Sametovou revolucí, jako jeden velký komlex právě prožívá to nemožné pubertální období, jehož charakteriské znaky jsou sebestřednost, nanervyjdoucí nerozhodnost a přístup "totally don't care and kiss my ass, please".
Možná, že za chvilku už Česká republika dospěje. Možná, že za chvilku si začne vážit svých hrdinů ze Sametové revoluce. Možná, že jednou tady doopravdy "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Možná... A možná, že taky ne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama