Doors and their Lizard king.

9. června 2012 v 22:25 | P. |  L'inspiration
If the doors of perception were cleansed every thing would appear to man as it is - infinite. (William Blake)


Říká se, že skupina the Doors je čistě o Jimu Morrisonovi a že bez něj by se nikdy neprosadila. Na jednu stranu si myslím, že je to blbost, jelikož by zase stačilo nahradit klávesy třeba cimbálem (teď plácám, tak to neberte nějak příliš doslovně) a atmosféra i tajemno skupiny by se chytli za ruku a šli společně do háje. Na druhou, Jim Morrison je vážně Osobnost, kterého člověk buď miluje (agr, ani nevíte, jak mě rozčiluje, že se z něj stává masová záležitost :-/), nebo nenávidí. A vzhledem k tomu, že o něm píšu článek, tak si většina z vás nejspíš vydedukovala, že nenávist se mne nejspíš týkat nebude. A... máte pravdu, jelikož v tomto článečku na něj budu pět jen samou chválu a jeho maličkost budu zahrnovat svým nevýslovným obdivem.


Nechci to pojmout jako zkrácenou verzi knihy Nikdo to tu nepřežije, spíš se pokusím vyjádřit na něj svůj názor. A to pokud možno tak, aby to mělo jakž takž hlavu a patu a abych nepoužívala jen "ááááá" "miluji ho" "zbožňuji ho" atd. Určitě mne chápete. ;]
Pro mě je JM někdo plný tajemství, bohémství, zvědavosti. Někdo, kdo se nebál být jiný, i když... to vzal trochu riskantní cestou. Vím, že v kontextu s tím, že nesouhlasím s opíjením do stavu, kdy člověk prozvrací celou noc, se musí můj obdiv k němu jevit jako... úsměvný, ale - chabá obhajoba, vím - on to měl za nějakým účelem. Měl prostě cíl. Jednoduše se snažil o prolomení té bariéry nevědomosti, objevit a pochopit neznámé. A já ho mám ráda za to, že se nebál předsudků a slova "kontroverzní" ve spojení se svou osobou, i když jeho počínání se mu taky kolikrát pěkně vymstilo.
Co na něm ne vyloženě obdivuji, ale spíše co mne lehce udivuje, je fakt, že mu sláva zase tak moc nestoupla do hlavy. Alespoň v některých ohledech. Mám dojem, že se tím vším spíš bavil a tím přepychem a popularitou opovrhoval, i když upřímně... komu by nedělalo dobře, kdyby se o něj zajímaly milionové davy? Stejně si ale stojím za svým, že to je největší krutor, když nějaký pozlacený, postříbřený, podiamantovaný, prostě hodně luxusní telefon darovaný Andy Warholem (jak já ho nemám ráda...) dal bezdomovci se slovy, že se jím dovolá k Bohu. Nemluví to za vše? :]

On bude asi vždycky osobností, která mi bude dodávat sílu jít dál a nebát se toho, že se budu lišit. Vím, že není obrazem všech ctností a dobrého charakteru, že si jej musela do určité míry hodně zidealizovat, ale... od toho přece platonické lásky jsou. A tady tuhle lásku mi nikdo nevezme...

"Přátelé si můžou navzájem pomoct. Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou - a hlavně pocit. Nebo, ne pocit. Ať v té chvíli cítíš jakýkoliv pocit, s nimi je příjemný.To je to, co činí opravdová láska, dovolí člověku být tím, kým doopravdy je"
"Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Je divné, že se bojí smrti.Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce. Jo, myslím, že je to přítel."
"Každá generace chce nové symboly, nové lidi, nová jména. Chtějí se odloučit od svých předchůdců"
"Kdo ovládá média, ovládá mysl"
"Kde je tvá vůle být podivný?"
"Některé z nejhorších chyb mého života byla ostříhání vlasů"
"Násilí se bojíme méně než svých vlastních pocitů. Osobní, soukromá, osamělá bolest je děsivější, než ta, kterou může způsobit kdokoliv jiný."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama