Když člověk neví, kdy má dost....

9. června 2012 v 20:12 | P. |  Spisy u kávy
Nejspíš jsem za ten půlrok, co jsem se na psaní na blogu vykvákla, nějaká nevypsaná a plna nových názorů a myšlenek, páč mám strašnou chuť se najednou se všemi podělit o mé úžasné kreativní poznatky a zjištění. Nebo mi jednoduše z toho horka už definitivně přeskočilo a začínám být jako každé léto klasicky mimo. Dobře, sázím na tu druhou možnost... :]]
Ale k článku. Nejprve bych chtěla pronést veřejné prohlášení a říct, že neodsuzuju alkohol, cigarety, sex, drogy ani rock'n'roll, ale v poslední době zjišťuji, že hodně lidí už neumí v konzumaci těchto oblbováků najít hranici. A to jak morální, tak i takové to sebeuvědomění, jak je na tom s množstvím dané škodliviny v krvi. Neříkám, že se to nemůže jednou za čas stát každému, podle mě v mnoha případech je to dokonace nevyhnutelné, ale když takhle někdo pártoškuje každý druhý den, nebo přinejmenším každý týden, tak to asi zrovna moc v pohodě nebude.

K alkoholu mám následující postoj - je slaďoučký, dobroučký, mám po něm dobrou náladu a klidně bych byla pro, aby se snížila věková hranice legální konzumace. Ovšem to neznamená, že se musím neustále opíjet jak nějaký nechutný hovado a příští ráno proklínat zatracený ethanol, který mi eventuelně způsobí totální dehydrataci, únavu, třeštění hlavy a žaludek na vodě - zkrátka a dobře, všemi milovanou kocovinu. Vždycky jsem byla přesvědčená, že kdo si ji jednou zažije, bude dělat všechno pro to, aby se s ní už nikdy nemusel setkat znovu. Ale, světe, div se, já se spletla.
Na naší škole, ale nedělám si iluze, že to někde bude lepší, lidi chodí kalit snad každý druhý den a když jim to nevyjde přes týden, tak si to nahradí dvakrát tolik o víkendu. Nejsmutnější je, že takhle chodí chlastat - je to hnusnej výraz, ale dost výstižný - moji spolužáci, kteří sice nejsou ve věku, aby si občas nemohli dát jedno, dvě piva, ale rozhdoně nemají dost na to, aby mohli smíchat všelijaký sladký šíleně barevný panáky s vodkou, pivem a vínem zároveň během jednoho večera. Na druhou stranu musím uznat, že když se spolužačky další ráno dostaví do školy z ohňostrojů s kruhy pod očima, s pletí o 30 let starší a vedou sofistikované rozhovory o tom, jak je jim špatně, neuvěřitelně se bavim, kroutím hlavou a jen si říkám, že když to neumí, tak prostě pít nemaj. :]
Když jsem si ovšem myslela, že se to třeba s věkem zlepší, tak jsem se zase sekla - nezlepší. :D Lidi ze starších ročníků jsou snad 5x tak velká hovada a slovo hranice už pomalu ani nedokážou definovat. Každý, kdo nekalí stejně jak oni, je pro ně hnedka šprt (no jo, ranili mé ego a má hrdost a ještinost jim to do konce života neodpustí ;]]), takže holky od nás ze třídy se očividně snaží naladit na stejnou vlnu jako oni, aby se jim zalíbili. Na netu se ale z jejich pártošek sem tam mihne nějaké video a... těm laciným, ehm, řekněme, trikům a snaze je "dostat" a okouzlit ethanolovým kouzlem se musím jen smát...

Podtrženo sečteno - jsem ráda, že umím pít s mírou. I když jsem tak riskovala svou pověst. :D

(How'm I gonna get back home tonight? :P)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elena Elena | 6. února 2013 v 16:22 | Reagovat

Po libovolně dlouhém časovém úseku jsem schopná si tenhle článek přečíst znovu. A znovu. A pak ještě jednou a do teď mne neomrzel ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama