Beat generation

10. června 2012 v 17:31 | P. |  L'inspiration
Rozhodla jsem se, že začnu psát o svých oblíbených stylech, takže jen doufám, že se z mého blogu do měsíce nestane nějaká rádoby lifestylová webovka a nezačnu přispívat na krasna.cz (sakra, mně ta stránka asi vážně leží v žaludku :D). Ne, nechci být ošklivá, takže poznámky o mé averzi vůči některým zákoutím internetu dneska vynechám. :]

Od doby, co jsem do ruky poprvé vzala Just kids od Patti Smith, jsem se oficiálně nechala strhnout myšlenkami beat generation. Ve zkratce, než to začnu dlouze a nepřehledně všechno rozepisovat, by se dala celá tato vlna, co proběhla v 50./60. letech v USA, definovat jako "předchůdci hippie v baretech a černých rolácích". A i přesto, jaký mám k rolákům neuvěřitelný odpor, jsem se do zbitých dětí zamilovala snad na první pohled (dobře, na druhý, překousnout roláky mi chvilku trvalo...).



zážitky. sex. drogy. alkohol. cestování. jazz. básně. SVOBODA.

Hlavním pointou toho hnutí je, že se snažili odtrhnout od idylického poválečného způsobu života, který se v Americe začal rozrůstat v čím dál větší míře. Když se podíváte na nějaký film, jehož děj se odehrává přávě v tomto období, uvidíte vesměs samé usměvavé ženušky ve velkých naškrobených sukýnkách, jak čekají na své manžely s teplou večeří na stole, s dětmi u intelektuálních her a knížek. Vše čisté, voňavé a tak idylické, až by jeden vzal nohy na ramena. Sny jednotlivých lidí už jakoby takřka přestaly existovat a pomalu jediný cíl, který v té době měli byla pro ženu rodina a pro muže dobrá práce, aby svou rodinu mohl zabezpečit.
A přesně od tohoto stereotypního života o ničem se chtěla beat generation odlišit. Vydat se vlastní cestou. Utratit na ní všechny své peníze, ale za účelem něco zažít. Ne se chlubit sousedům novou technickou vymožeností. Utíkali pryč od přepychu a konzumu, předem nalinkovaného života. Místo toho se toulali po státech, sjížděli se hromadně do Frisca, většinou, zakoušeli drog, praktikovali volnou lásku a nechali se unášet na tónech jazzu s C2H5OH v krvi.
Když se někdo rozhodl psát, jeho styl se považoval v tehdejší době za dost neobvyklý, většinou spontánního a nenuceného rázu, řízený mottem: "co na srdci, to na jazyku". Bylo by zbytečný tady rozepisovat všechna díla a jejich stručné obsahy, které bych ani zestručnit nedokázala. Nezbývá vám tedy, pokud jste alespoň trochu zvědavý, vzít do ruky nějaké dílo od J. Kerouaca, H. Millera, K. Keseye, A. Ginsberga apod. Googlete, já jsem moc líná na to, abych to vypisovala. :P

Co se stylu a módy týče, velely roláky, pruhovaná černo-bílá trička, vytahané, o x čísel větší svetry, capri gatě, černé úzké jeany, kostkované sukně, punčochy, obyč kostkované košile, jednoduchá saka a hlavně barety. Se šperky byste moc nepochodili, ale když už, tak se měly spojistost s východním myšlením (hlavně zen-buddhismem). S vlasy se moc nenadělalo, slečny si nechávaly buďto dlouhé a rovné, často s ofinou a stažené do culíku, nebo naopak šly úplně nakrátko. Pánové to taky moc neřešili a vesměs se řídili tím stejným jako druhé pohlaví. ;]


Občas je mi fakt líto, že žiji v době, v jaké prostě žiji. Obklopená přesně tím, čím beatníci opovrhovali. Příliš zbabělá na to, abych se odlišila... :]
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama