Návod na dokonalého kluka?

12. srpna 2011 v 19:11 | P. |  Spisy u kávy
Opět se mi pod kůži dostává letní nicnedělání a lelkování, tudíž jsem opět skončila u článečků, jak si najít toho pravého (fajn, ještě předtím jsem uklidila celý byt, což není tak podstatné, ale já se jen prostě chtěla pochlubit :-)). Musím říct, že u těchto "rad" většinou stírám ze svých tváří slzy a vážně těžko říct, jestli ze smutku, jak jsou někteří rozkošně pitomí, nebo ze smíchu, který pramení ze stejného důvodu jako prvně zmíněná varianta. A příčina mých náhlých psychicky nevyvážených stavů?


Co si podle správných blogových slečen musíš zapamatovat (!!)
První pravidlo, jež bychom podle článků měly my dívky dodržovat, je: buď sama sebou. Proti tomu nic nemám, je fajn když se nikdo nesnaží předstírat, že ve skutečnosti pod maskou cool holky schovává úplně jinou identitu, nebo, a to je snad ještě více odsouzení hodné, nepředstírá, že si na nic nehraje, i když všichni už se dávno předtím přesvědčili o opaku.
Po této radě obvykle následuje: vystupuj sebevědomě a odvážně. Opět bych samostatně proti tomuto bodu nic neměla, vesměs mám ráda cílevědomé, ambiciózní lidi, kteří chtějí ve svém životě přeci jen něčeho dosáhnout a mají alespoň zhruba načrtnutou svou budoucnost. Nemohu se ale zbavit dojmu, že tento bod je v jasném rozporu s prvním bodem. Dejme tomu, že by článek četla nějaká šedá myška. Pomalu se přelouskává prvním odstavcem o tom, jak před ní stojí velký okamžik - navázat se svým idolem kontakt, poté jej svádět a pozvat na rande. Myška se raduje, že konečně našla něco, co jí pomůže v otázce jejího problému a dychtivě čte dál. První odrážka poskytující návod jak na věc, se jí zalíbí, nemusí se měnit, může klidně zůstat svá a zbytečně se nepřemáhat k vysokému sebevědomí. Ovšem u druhé ji čeká studená sprcha. Slečna si potom má dvě možnosti: a) buď vyzkoušet druhou radu, nebo b) mít v hlavě zmatek, nevědět, jak reagovat a sebevědomí si naopak ještě snížit. A jelikož jsem jednu dobu přesně zapadala do této ukázkové situace, musím říct, že varianta a) se dá s klidem označit za velmi nepravděpodobnou.
Jestliže máte ještě nervy na to číst ty nesmyslné řádky dál, dozvíte se, že je potřeba si obléct něco barevného, optimistického, nalíčit se, nakulmovat se, následně si ty vlasy vyžehlit a opět nakulmovat, abyste si je mohly co nejvíce zdemolovat, a ještě jednou se převléct do něčeho barevnějšího a pastelovějšího než původně (nezapomeňte samozřejmě na to, aby daná věc byla do jisté míry i vyzývavá, který kluk by se v dnešní době nechtěl podívat dívčině do výstřihu? ;-P). I po tomhle odstavci se prostě nemůžu zbavit přesvědčení, že si první bod s těmi dalšími, které většinou spočívají v nepravidelném opakování dalších dvou uvedených bodů, prostě a jednoduše nerozumí.

Úspěch se prý dostaví...
… alespoň se to tak na daných webech říká. Z vlastní zkušenosti nemůžu říct, kluci jsou pro mě španělskou vesnicí, jen jsem se na ty články dívala z pohledu holky, která vážně s kluky nemá mnoho zkušeností a doufá, že jí v něčem ty články pomůžou (první část možná sedí, ovšem v tyhle článečky jsem přestala věřit už asi před pěti lety). A i tak si myslím, že jediný rozumný bod je pouze a pouze ten první. Jistě, trocha sebevědomí nikdy nezaškodí, ale někteří z našeho živočišného druhu jednoduše tolik odvahy nesesbírají. A pokud ano, tak postupně, ale určitě ne naráz, když chtějí klofnout nějaký rozkošný protějšek.
Osobně zastávám názor, že mi randění určitě neuteče. Rozhodně dám teďka tisíckrát přednost přátelství, než si zbytečně brzo lámat srdíčko nešťastnou láskou. Občas mi přijde absurdní, že jedenáctileté holky, které jsou o několik roků mladší než já, řeší problémy ohledně chození s klukem, kterých by se měly dočkat až ve věku, v němž jsem nyní já.
Proč si kvůli lásce přidělávat "vrásky" tak brzo? Však on se někdy ten pravý ukáže a určitě mnohem víc ocení, když si se svou slečnou bude i moct rozumně popovídat, než jen poslouchat pubertální pištění.
Takže návod, jak potkat dokonalého kluka? Neřiďte se žádnými návody, ale svým srdcem. ;-)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 15. srpna 2011 v 10:44 | Reagovat

Proč ta smutná barva blogu? Jnak pěkný článek :)

2 Miky Miky | Web | 3. září 2011 v 12:18 | Reagovat

nějak se mi pořád ve své naivitě nechce věřit, že by těm článkům opravdu někdo věřil.... uuuuuf :)

(koukám, že se ti blog převlékl - sekne mu to :-) )

3 inis inis | 15. června 2012 v 10:31 | Reagovat

Máš pravdu :)

4 P. P. | Web | 16. června 2012 v 14:26 | Reagovat

Tu já mám (skoro) vždycky. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama