A ta holka se jen diví.

5. dubna 2013 v 19:18 | P. |  Spisy u kávy
Jsem absolutně nemožná. Ničeho si nevážím, jsem lehkovážná, totálně nezodpovědná, bez jakéhokoliv náznaku dospělosti, bez jakýkoliv ambicí a plánů do budoucna. Jen bych seděla po kavárnách a parcích, koukala do blba, kouřila jednu cigaretu za druhou a pila kafe po hektolitrech. Do toho udělala pár snímků, poslouchala hudbu, přečetla pár kapitol nějaké knížky, kterou znám celou nazpaměť, pak sama napsala pár nesmysluplných, rádoby intelektuálních blbostí a tak pořád dokola.
 

Zmatku, hrůz a kvílení.

4. března 2013 v 20:43 | P. |  Ze šuplíku
Mé básnické střev opět promluvilo a na doporučení, že se mám zbavit ostychu a své věci veřejně publikovat, jsem se oddhodlala tento půlnoční výmysl umístit na své milované stránky (muhehe, a vzhledem k tomu, že osobně mě zná snad jen tak 0,1% čtenářů, tak se nemusím stydět).

Věnováno mým platonickým i neplatonickým nepochopitelným šíleným láskám.

Jak nesnesitelná je lehkost bytí,
když tancujem si městem zpití,
když před očima realita mizí
a město zdá se náhle cizí.
Když ulice jen prázdnotou zejí,
ty tancuješ tam s nějakou ludrou,
a k tomu vám píseň chmurnou
ptáci na dobrou noc pějí.
A hlava plná zmatku, hrůz a kvílení.
Proč namlouvat si dál, že nejsme šílení?

Jak je to celý na draka.

24. února 2013 v 17:09 | P. |  Spisy u kávy
Po dlouhé době usedám k prázdné wordové stránce a píšu. Nebude to však nic veselého. Jak víte, před jistou dobou (tak plus mínus přesně před 65 lety) se odehrála událost, která se do dějin zapsala jako Vítězný únor. S tím teda naše republika vyhrála. Každopádně bez jakéhokoliv popudu touto událostí jsem se náhodou dostala k dokumentu Jak nás viděl svět - Sametová revoluce 1989 pohledem zahraničních televizních štábů a na základě tohoto kulturního a vědomostního obohacení jsem se rozhodla usednout k blikajícímu kurzoru a napsat něco málo o tom, jak jsou režimy před i po úplně na hovno.

 


Následujte mne!

4. listopadu 2012 v 18:04 | P. |  Internetový svět
Chybí vám mé myšlenkové pochody? Zčásti je můžete sledovat na tumblru, i když asi jinou formou. Též ráda poznám ty vaše. :)


Klidně si myslete, že jsem spadla z višně...

2. září 2012 v 15:15 | P. |  Spisy u kávy
...ale přišla nová éra mého života, takový zlom a já si najednou uvědomila, že vlastně všechno, co jsem tady na blogu kdy odsuzovala, tak se tomu začínám sama podobat. Ne všemu, ne vždycky a ne do takových extrémů, každopádně hlavní pointou je, že se chci ohledně tohodle všeho tvářit, jako že jsem ukončila jednu hrozně dlouhou, důležitou a strašně obohacující éru mého života, abych mohla dát prostor novým kratším, ale důležitějším a více obohacujícím zážitkům. :]
Měla jsem vás všechny, mí drazí čtenáři, v relativní oblibě, v jaké jen můžete mít své internetové blogové "přátele". Kdyby mě někdy zase chytl rapl a já si založila blog, vaše blogy si vyhledám a zase vám tam budu přispívat svými hrozně chytrými komentáři, nebojte. :D

Buďte na sebe v té internetové i reálné džungli opatrní a užívejte života. Tak poslední dojemný článek je za mnou... :]

Městské kvítí

10. června 2012 v 21:24 | P. |  Ze šuplíku

To jsem zrovna četla On the road a rýmy vymýšlela po cestě domů ze školy... :] Jen nechápu proč všechny moje "básně", co začnou vypadat, že mají budoucnost, zkazím tím, že tam začnu motat výlevy svého nešťastného srdíčka. Ale mám ji ráda... :]

Nad námi svěží městské kvítí
pochmurně si do tmy svítí.
Nad námi svěží kvítky města,
kampak vede naše cesta?

Kam dál